50 let chovu slonů v ZOO Liberec (1958

Mapa stránek

Chov zvířat

Video

Vypuštění orlosupa bradatého Eleny do volné přírody (2010), část 1

Release od bearded vulture named Elena into the wild (2010), part 1
Zobrazit všechna videa

Počasí pro Liberec


24°C	27°C	24°C
So	Ne	Po

Návštěvy : 1198402

Frontpage

Průvodce po ZOO Liberec

50 let chovu slonů v ZOO Liberec (1958 - 2008)

Přesně 9. října 1958 přicestoval do liberecké ZOO vůbec první chobotnatec, dvouletá samice slona bengálského Kitty (Elephas maximus bengalensis), a od té doby se tu vystřídaly celkem čtyři sloní samice. Kitty dorazila ze ZOO v německém Hannoveru; pod Ještěd ji ve zvláštním vagónu dopravil plzeňský rychlík.

Sedm let přinášela mladá slonice radost svým ošetřovatelům i návštěvníkům, v roce 1965 ale uhynula. „Vzhledem k mimořádně vhodným povahovým vlastnostem budeme těžko hledat náhradu. Hlavní příčinou úhynu byla akutní otrava z překrmení velkým množstvím nevhodné potravy nedisciplinovanými návštěvníky,“ píše se ve výroční zprávě zahrady za rok 1965.

Celé dva roky se pak ZOO Liberec musela obejít bez slonů. Až v roce 1967 získala nové přírůstky – přibližně tříletou bengálskou samici Rání a o rok mladší samici Gaurí. Obě pocházejí z Indie, ze zoologických zahrad v Kalkatě a Mysore, a žijí v Liberci dodnes. V roce 1974 doplnila dvojici bengálek zhruba roční samice slona afrického Tana (Loxodonta africana), která přijela ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Původem ale pocházela přímo z africké divočiny. Tana uhynula před Vánocemi roku 2001 na zástavu srdce po dlouhodobém onemocnění ledvin.

Ve volné přírodě sloni bengálští obývají tropické a deštné pralesy Indie, Srí Lanky a jihovýchodní Sumatry. Dorůstají do tří a půl metru a váží od dvou do pěti tun. Denně spořádají až 150 kilogramů potravy, například trávu, bambusy, fíkové listy či ovoce, a vypijí 70 až 90 litrů vody. Dožívají se v průměru kolem šedesáti let. Od slonů afrických se liší především nižší hmotností, menšími rozměry boltců a také pouze jen jedním prstem na chobotu, který slouží k uchopování předmětů.

Krmná dávka v ZOO Liberec:
léto: ráno - 7 kg mačkaný oves s vitamíny, okus
odpoledne - seno 20 kg, obden tráva 10 kg, ovoce, zelenina 15 kg, chléb jako pamlsek
zima: ráno -7 kg mačkaný oves, sušený okus,
odpoledne - řepa krmná nebo červená, kedluben, petržel, jablka 15 kg, teplý čaj, seno
20 kg/ks.

Slon bengálský je zapojen do Evropského záchovného programu (EEP), jehož cílem je chránit druhy zvířat, jimž hrozí nebo by v nejbližší době mohlo hrozit vyhynutí.

Trojí stěhování. A co dál?

Liberečtí sloni byli v zoologické zahradě od 50. let ustájeni hned na třech různých místech. Kitty nejprve žila v ohradě v dolní části zoologické zahrady v místě, kde se dnes prohánějí paviáni. V roce 1960 se pak slonice přesunula do místa dnešních stájí pro zebry Chapmanovy, velbloudy a buvolce, kde také setrvala až do své smrti. Rovněž Rání a Gaurí nejprve putovaly do Kittiny ohrady, nový pavilón (dnešní) se ale v době jejich příchodu už dva roky stavěl. Jeho kolaudace se uskutečnila v září 1972 a náklady na jeho stavbu dosáhly na tehdejší dobu neuvěřitelných 2, 255 miliónu korun. Přestože pavilón byl ve své době velmi moderním zařízením, přitažlivým svou podobou rovněž pro návštěvníky ZOO, dnes již chovatelským potřebám ani zdaleka nevyhovuje. Liberecká ZOO proto do budoucna plánuje výstavbu zcela nového interaktivního pavilónu, který vyhoví veškerým chovatelským, veterinárním i edukačním potřebám.

Nemoci a úrazy si vybíraly svou daň

Postupem času se u všech libereckých slonic vlivem stárnutí projevily nejrůznější choroby. Například Rání trpí chronickým zánětem kopytní rohoviny, a to hlavně na předních končetinách, a musí proto podstupovat preventivní koupele nohou. Gaurí je na tom zdravotně mnohem hůře – v roce 1977 si zlomila pravý kel, o rok později spadla do příkopu u výběhu a potrhala si vazy na pravé zadní končetině, která zůstává trvale deformována.

V roce 1992 jí Tana klem roztrhla pravý ušní boltec, který je nyní také částečně deformován. Gaurí rovněž trpí záněty kopytní rohoviny a také chronickou proleženinou pravé kyčle.

I sama Tana strádala zdravotními neduhy. V roce 1976 spadla do příkopu a probodla si přitom klem chobot. Léčba trvala šest týdnů. V srpnu 2001 ji pak stihlo závažné kolikové onemocnění, jež se nakonec ukázalo jako fatální. Mnohaměsíční léčení nemoci, jíž doprovázela infekce kůže a nekróza tkáně na různých místech těla, se v listopadu 2001 zdálo být úspěšné. 18. prosince se ale kolika se vší silou vrátila a po dvou dnech Tana uhynula.

Nejzávažnější nemoci ale liberečtí sloni čelili v roce 1972, kdy Rání a Gaurí současně napadl zvláštní druh neštovic, které do té doby vůbec nebyly v ČSSR zaznamenány. Do liberecké ZOO nákazu pravděpodobně zavlekl cirkus, jež pod Ještědem tehdy hostoval a jehož dva sloni uhynuli. Dva měsíce pak museli chovatelé za přispění pracovníků veterinární fakulty v Brně, Státního výzkumného ústavu veterinárního ve Vratislavicích a okresní veterinární služby o slonice pečovat, denně jim injekčně podávat antibiotika a čistit hnisavé rány. „Tato virová nákaza byla již známa ze zoologických zahrad v NDR a NSR a podle údajů v literatuře se u indických slonů počítá s vysokou, až 50 procentní úmrtností. Naše slonice onemocněly současně a Rání snášela chorobu velmi těžce. Její stav byl 14 dní kritický...Teprve po pěti měsících byly nohy, nejvíce zasažené, vyhojeny natolik, že sloni mohli vyjít do velkého výběhu,“ zmiňuje se výroční zpráva ZOO Liberec za rok 1972.

Výcvik a drezúra libereckých slonů

Ukázky ze cvičení libereckých slonic patří mezi návštěvnicky nejvyhledávanější atrakce v zoologické zahradě. Základní druhy výcviku jsou přitom trojí: klasická drezúra, výcvik spojený s běžným denním režimem zvířat (uvazování, pedikúra, péče o kůži) a výcvik pro veterinární účely (odběr moči, krve, proplach chobotu či ošetření abscesů a kopyt).

Klasická drezúra slonů je součástí chovu průběžně, ale ne cíleně. Sloni provádějí cviky jako zvedání nohou či leh. Bengálské slonice byly schopny vozit i člověka, ale bez možnosti ovládání shora, vždy musely být voděny. Od jízdy pak bylo na čas upuštěno, když jedna ze slonic shodila chovatele. Intenzivněji se výcvikem začala zabývat Iveta Kopecká přibližně od roku 1992 do roku 1994, po jejím odchodu se výcvikem zabývali ošetřovatelé M. Šafařík a Aleš Doležal.

Během roku 1994 se jim podařilo vycvičit africkou slonici Tanu především pro jízdu, na kterou ve svých 24 letech nebyla zvyklá. Od roku 1996 cvičí slony Aleš Doležal a Václav Aschenbrenner. Během roku 1997 se podařilo vycvičit slonici Rání pro jízdu. Od roku 1998 se pak zásadně změnil systém výcviku, o rok později byly ve výběhu vybudovány dva tony. Od roku 2000 je používán při drezúře pro návštěvníky mikroport.

Jako součást výcviku se musely slonice naučit vyměšovat na povel. Na přiloženém videu sledujte