Buceros bicornis
Řád: srostloprstí
Zapojen do programu EEP
Domovinou dvojzoborožce indického je kromě Indie i jižní Čína, Malajsie a Sumatra. Obývá rozlehlé lesy (džungle) s mohutnými stromy až do nadmořské výšky 2000 m. V současné době je na pokraji vyhubení, především kvůli destrukci pralesů. Kvůli obchodu je i hojně loven. Jeho zobák využívají domorodci ve své medicíně.
Dvojzoborožec je převážně černobílého zbarvení. Temeno, líce a krk vypadají žlutavě hnědě. Ve skutečnosti jsou bílé, jejich zbarvení je způsobeno olejem z mazové žlázy. Šedé nohy jsou krátké a slabé. Dospělý jedinec dorůstá délky 120 cm, s rozpětím křídel 130 cm a hmotností 3 kg. Samici od samce lze rozeznat podle očí. Samice má duhovku bílou a kůži kolem očí růžovou až červenou. Samec má duhovku červenou, s černou kůží kolem očí. Nejcharakterističtějším rysem dvojzoborožce je jeho ostře žlutý zahnutý zobák, na horní čelisti ozdobený rohovinovým nástavcem. Zobák s nástavcem vypadá těžce a nešikovně, ve skutečnosti je velmi lehký. Je tvořen lehkými vlákny z dutých kostí. Hlavními funkcemi zobáku jsou vytváření nosních zvuků (slouží jako rezonanční komora) a indikace pohlavní zralosti. Mláděti trvá 5 let, než je zobák plně funkční. Dvojzoborožec létá málo, těžkopádně a poměrně hlučně, údery křídel jsou jasně slyšitelné. Lehce se prozradí díky charakteristickému křiku, nejčastěji zpívají ve dvojicích. Zpěv umožňuje ptákům udržovat kontakty, samci jím také označují teritorium. Dvojzoborožci jsou velmi společenští, tvoří malé skupiny složené z dominantního hnízdícího páru, nedospělých jedinců a mláďat. Jsou teritoriální a mají pevný denní rozvrh: čas na jídlo a na spánek. Aktivní jsou během dne.
V době páření (leden – duben) se samci ozývají daleko silnějším hýkavým křikem, zesílení hlasu pomáhá zobák. O samici se samci perou v letu, mohou při něm do sebe i narazit hlavami. Hnízdí ve stromových dutinách. Samec sbírá ze země trus a kousky hlíny, rostlin, dužin i zbytky plodů. Tuto směs přežvýká a předá samici, která se v dutině „zazdí“. Ponechá si jen malý otvor, kterým jí samec nosí potravu po dobu 6 – 8 týdnů. Důvodem izolace je ochrana před predátory. Samice snáší 1 – 3 vejce a sedí na nich cca měsíc. Během izolace samice přepelichává, a není tedy schopna létat. Po dvou týdnech života mláďat se samice vyklove ven a pomáhá samci s krmením. Z hnízda se později dostane zpravidla jen jedno mládě.
Dvojzoborožci hrají důležitou roli v regeneraci pralesa tím, že nestrávená semena z plodů, kterými se živí, roznášejí s trusem po pralese. Převážnou složku potravy tvoří fíky. Ovocné plody jsou jejich nejoblíbenější potravou. Jídelníček doplňují drobnými živočichy (hadi, ještěrky, malí hlodavci, větší hmyz). Zajímavé je, že nikdy nebyli spatřeni při pití vody. |
dvojzoborožec hnědavý
