Řád: pěvci
Taeniopygia guttata
Zapsána v Červené knize ohrožených zvířat IUCN
Dříve byla zebřička členěna na dvě rasy. Jedna zebřička, šedá ostrovní (Taeniopygia guttata guttata), žije na ostrovech Lombok a Sumba až po Timor a Sermatu (Malé Sundy). Druhá rasa, zebřička šedá australská (Taeniopygia guttata castanotis), se vyskytuje po celé Austrálii, na Yorkském poloostrově a na několika pobřežních lokalitách. V současné době jsou uznávány jako samostatné druhy zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) a zebřička australská (Taeniopygia castanotis).
Zebřička pestrá je oproti zebřičce australské bledší. Nejčastěji je v zajetí chovaná zebřička australská, i když v poslední době se do našich chovů dostala i ostrovní forma. Zebřičky obývají travnaté stepi porostlé keři a stromy. Blízkost člověka jim nevadí Můžeme ji vidět i v kulturní krajině. Mohou žít i v suchých krajích, protože potřebují málo vody, kterou při pití sají. Většina ptáků vodu nabere do zobáku a nechá ji stékat do krku. Tento způsob pití je typický hlavně pro holuby.
Hnízdo si staví v korunách stromů nebo i v dutinách ve 2 – 3 m nad zemí ze stébel trav. Samička snáší 5 – 9 vajec. Mláďata se líhnou po 12 – 13 dnech. Mláďata mají v zobáčku pupily, rozmístěním a barvou typické pro druh. Po 22 dnech poprvé vyletují z hnízda. Do hnízda se vrací každý večer. Za dalších 5 dnů opustí rodiče s mláďaty hnízdo úplně. V 12 – 16 týdnu života jsou již mláďata opeřena jako dospělí. Ve 12 – 14 týdnu jsou už pohlavně dospělé. |
výreček bělolící
