Felis catus
Řád: šelmy
Kočka domácí se řadí mezi malé kočkovité šelmy. Má výborně vyvinuté smysly, pohybuje se potichu a rychle, disponuje ostrými zuby a zatažitelnými drápy. Výborně slyší a díky zřítelnicím, reagujícím na množství světla má také vynikající zrak i za tmy. Má podlouhlé tělo s krátkým krkem a širokou hlavou. Tělesná hmotnost se pohybuje mezi 2 - 10 kg. Dožít se může až 20 let. Některá plemena jsou záměrně šlechtěna do odlišných tělesných tvarů, a tak vznikly nejrůznější rasy plemen, lišící se vzájemně barvou srsti, stavbou těla, velikostí a barvou očí nebo povahovými vlastnostmi. Kočka se může rozmnožovat dvakrát do roka, zpravidla na jaře a na podzim. Po 9 týdenní březosti se rodí 3 - 10 koťat, která nevidí a neslyší, jsou ale dobře osrstěná a mají vyvinutý čich i hmat.
První zmínky o soužití kočky a člověka pocházejí z období 4000 let př. n. l. ze Starého Egypta, kde byly kočky uctívány jako posvátné ochranné božstvo. V Japonsku se kočky účastnily náboženských obřadů, v Číně se staly ochránci plantáží bource morušového a vzácných spisů v chrámech. Až do desátého století se považovaly za nositelky štěstí. S příchodem inkvizice byly označeny za spojence ďábla a byly upalovány na hranicích. V období renesance, kdy námořníci kočky používali k chytání myší na zámořských plavbách se toto zvíře dostalo i do Ameriky a Austrálie.
|
irbis
