Zoo Liberec

Historie šimpanzů na Rubondu

Šimpanzi nepatří mezi původní živočišné druhy ostrova Rubondo. V letech 1966 - 1969 bylo pod záštitou Frankfurtské zoologické společnosti vypuštěno na ostrov osm samců a devět samic šimpanze ve čtyřech etapách. Přestože všichni vypuštění šimpanzi pocházeli z volné přírody, pravděpodobně ze západní Afriky, strávili různě dlouhou dobu v zajetí (od 3,5 měsíců až po 9 let).

Zdravotní stav zvířat nebyl ideální - některá z vypuštěných zvířat byla chována v nevyhovujících podmínkách a o samotě. Zvířata byla vypuštěna do volné přírody bez dřívější přípravy a vzájemně se neznala.

Po vypuštění byla šimpanzům poskytována doplňková strava po dobu dvou měsíců, avšak sledování jejich adaptace na nové prostředí a přežívání byla věnována jen minimální pozornost. Zhruba po roce si zvířata začala stavět na stromech hnízda a první šimpanzí mláďata narozená na Rubondu byla viděna v únoru 1968. Dva samci museli být zastřeleni, protože napadali místní obyvatele. Od roku 1978 do roku 1984 se sledování šimpanzů na ostrově Rubondo věnovali Dr. Markus Borner a jeho manželka Monika z Frankfurtské zoologické společnosti.

V roce 1996 začala Frankfurtská zoologická společnost s habituací šimpanzů, tj. s postupným navykáním šimpanzů na přítomnost lidí, za účelem ekoturismu, ve které pokračovaly až do roku 2006 Tanzánské narodní parky (TANAPA).

Systematický výzkum populace šimpanzů v národním parku Rubondo inicioval v roce 2000 Dr. Huffman z Primate Research Institute Kyotské univerzity v Japonsku, který se dodnes spolu s vědci z USA, České republiky a Tanzánie na výzkumu aktivně podílí a projekt na Rubondu institucionálně a vědecky zastřešuje.

Vědci z ČR se do dlouhodobého projektu zaměřeného na výzkum šimpanzů, nazvaného „Rubondo Island Chimpanzee Development Initiative: Integrating Research and Conservation", poprvé zapojili v roce 2003, kdy na ostrově začala pracovat Mgr. Klára J. Petrželková Ph.D. V letech 2003 a 2004 zde spolupracovala s Američankou Lizou Moscovice. Od roku 2006 do roku 2008 se Mgr. Klára J. Petrželková Ph.D. stala zodpovědnou za celkový chod výzkumu šimpanzů na Rubondu, od vědecké práce až po materiálně-technologické zabezpečení tábora.

Z deníčku zooložky Kláry Petrželkové:

S náladou pod bodem mrazu, promoklá, poštípaná od nějakého neznámého hmyzu mířím se Simonem domů. Příšerně to klouže. Přemýšlím, proč tuhle práci vlastně dělám, jsem na Rubondu už víc než měsíc a šimpanze jsem viděla prozatím jedenkrát. Jak se mi víckrát během mého sedmiměsíčního pobytu na Rubondu potvrdilo, přesně v takových situacích se to stane... Najednou slyšíme vokalizaci. „Sokwe, sokwe (šimpanzi, šimpanzi)," vzrušeně šeptá Simon. Rychle se orientujeme a vyrážíme, musí být blízko. Plazíme se po břiše mezi liánami. Máme štěstí, během několika minut vidíme samici ve větvích stromu pojídající plody Saba comoriensis. A další šimpanzi jsou nablízku. Simon zahlédl Kiparu, alfa samce. Soustředím se, přece ho musím taky uvidět. Pomaličku se přibližujeme a najednou vidím, jak zpoza stromu kouká hlava. Kipara pomalu šplhá na strom a důkladně si mě prohlíží... „Zase nějaký divný běloch". Jsem v transu...