Když v zimě ještě byla opravdu zima…
Jedna taková, kdy by člověk nejraději nevystrčil nos ze dveří, udeřila na Liberec přesně před šedesáti lety. Teploty letěly dolů takovou rychlostí, že i jinak odolným zvířatům ve zdejší zoologické zahradě omrzaly uši a kopýtka. Jak je uchránit před třeskutými mrazy? Kam s nimi? Lámali si tehdy hlavu nad nerudovskou otázkou chovatelé, zoologové i ředitel. Jak nakonec situaci vyřešili a že se to neobešlo bez nečekaných komplikací, popsal do dobového tisku tehdejší hlavní zoolog Lubomír Bulíř v článku Trampoty s Jolanou.
Hlavní hrdinka našeho příběhu nebyla žádná vyhlášená nezbednice. Naopak šlo o tiché a do té doby nenápadné zvíře, jak už drobné antilopy bývají. „Všechna čest. Jolana byla zvíře čistotné, chodila na svůj speciální nočníček, vyrobený z plechovky od marmelády, do telefonování nevykřikovala neslušná slova jako papoušek, ale to jen ze začátku,“ líčí tehdejší zoolog Luboš Bulíř. Temné stránky Jolany začaly vyplouvat na povrch, když se začala projevovat, jako to čím je, tedy přežvýkavec. Nejprve spásla ředitelův fíkus, což byla vzhledem k nevalnému počtu listů, rychlá záležitost. Pak ovšem přišly na řadu listy úřední… „Faktury, kopie dopisů, zápisy
z porad žrala s ohromnou chutí a nepamatuji za ta léta, že bychom měli tak prázdné a uklizené stoly jako tehdy. Stačila pootevřená zásuvka nebo ohlédnutí a už něco chybělo a vysvětlujte pak na národním výboru, že zvláštní doklad opatřený zvláštním razítkem a zvláště evidovaný, není, protože ho sežrala ta… no, Jolana,“ pokračuje Lubomír Bulíř. Malá antilopa tak například vážně ohrozila dopravu, když sežrala dokument na bilanční příděl pneumatik. Naštěstí se gumárenský podnik i v době tuhého socialismu projevil nebyrokraticky a díky tomu zoo dále jezdila. Kromě shánění pneumatik, bylo potřeba také vyměnit překousané telefonní šňůry a jiné menší záležitosti. Poslední pověstnou kapkou, která zpečetila nikoliv osud ale naštěstí jen pobyt Jolany ve vyhřátém kanclíku, bylo pozření platných vstupenek. Poté, co mezi sebou museli zaměstnanci vybírat na vzniklé manko, musela milá Jolana pryč.
Zbytek zimy tak přečkala v pavilonu antilop. Je však jisté, že během této tuhé zimy, se i přes řadu veselých příhod těšili v liberecké zoo na jaro mnohem více než obvykle. A to jak lidé, tak i zvířata… (gab)
Zdroj: Vpřed 19. 3. 1963

Antilopa nilgau – archiv Zoo Liberec

Další články