header.less
Patříme k sobě:
  • cz
  • en
  • pl
  • de
animal.less

Kůň Převalského

Latinsky:Equus przewalskii
Anglicky:Przewalski's horse
  • prevalskeho_web.png

Kůň Převalského (Equus przewalskii) byl pro veřejnost objeven v roce 1879 plukovníkem a kartografem ruské armády Nikolajem M. Przewalským, který od kyrgyzských lovců získal kůži a lebku divokého koně. Ostatky zvířete po návratu do Ruska předal přírodovědci I. S. Poljakovovi, který nález v roce 1881 vědecky popsal jako nový druh a pojmenoval po objeviteli. Kůň Převalského obýval kamenité stepi a polopouště Střední Asie na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Díky dlouholeté mezinárodní spolupráci zoologických zahrada se podařilo poslední druh divokého koně zachránit a dokonce vrátit zpět do přírody.

Světová populace koně Převalského čítá na 2 010 kusů a pochází z pouhých 13 původních jedinců.  Přes 500 koní již žije volně v přírodních podmínkách v chráněných územích Mongolska a Číny. Dalších 250 jedinců obývá stepní oblasti ve střední Evropě (step v Národním parku Hortobágy v Maďarsku, na Ukrajině stepní rezervaci Askania Nova nebo vysídlenou oblast poblíž Černobylu).

Kůň Převalského je jediný divoce žijící druh koně, který se vyskytuje ve stepích a polopouštích Mongolska a Číny. I když byl v minulosti v přírodě vyhuben, díky zoologickým zahradám se ho podařilo zachránit a opět navrátit zpět do jeho domoviny.

Tento druh koně je sesterský ke koni domácímu (odděleni před 1 50 000-2 50 000 lety), ale liší se zavalitější postavou a kratšími končetinami. Pro koně Převalského je dále typická mohutná klabonosá hlava s bílým okolím kolem nozder, vztyčená hříva, tmavý pruh na hřbetě až ke kořeni ocasu, krátké žíně po stranách kořene ocasu a náznak příčného pruhování na končetinách.

V přírodě vytváří menší stáda, obvykle o 5-15 jedincích. V případě putování za potravou se však mohou koně shlukovat do početnějších skupin. Stádo tvoří jeden samec a několik většinou navzájem příbuzných klisen s hříbaty. Jedna vůdčí klisna určuje směr a rychlost pochodu a vyhledává místa s potravními zdroji, zatímco hřebec se drží na okraji stáda. Samice rodí po téměř roční březosti jediné mládě. Mladé klisny zůstávají ve svém rodném stádě po celý život, pokud nejsou odlákány cizím samcem. Oproti tomu mladí samečci opouští stádo ve věku dvou let a sdružují se v bakalářských skupinách tvořených stejně starými hřebci. Ti pohlavně dospívají ve věku pěti let, poté se snaží odlákat samice z harémů nebo v harémech převzít nadvládu.

O druhu
  • Řád: Lichokopytníci (Perissodactyla)
  • Velikost: 220-280 cm délka těla
  • Potrava: býložravec (tráva, byliny)
  • Aktivita: denní
  • Biotop: stepi a polopouště
  • Počet mláďat: 1
  • Hmotnost: 200-350 kg
  • Doba březosti: 328-343
Region výskytu Asie
Asie

Mongolsko, Čína

Stupeň ohrožení
VyhynulýOhroženýNeohrožený
  • EX

    EX - vyhynulý (Extinct), zbývající exemplář zemřel nebo je pokládán za mrtvý. IUCN stanovilo rok 1500 jako předěl pro moderně vyhynulé druhy.

  • EW

    EW - vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild), několik jedinců v zajetí stále přežívá, ale ve volné přírodě už nežijí/nerostou.

  • CR

    CR - kriticky ohrožený (Critically Endangered), druhy čelí bezprostřednímu nebezpečí vyhynutí v blízké budoucnosti.

  • EN

    EN - ohrožený (Endangered), druhy čelí vysokému riziku vyhynutí v blízké budoucnosti.

  • VU

    VU - zranitelný (Vulnerable), druhy čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období, pokud se podmínky nezmění.

  • NT

    NT - téměř ohrožený (Nearly Threatened) se přiřazuje druhům, které mohou být v blízké budoucnosti ohroženy vyhynutím, ale stále ještě nesplňují podmínky pro zařazení do stupně ohrožený.

  • LC

    LC - málo dotčený (Least Concern) jde o druhy, u nich jsou jen velmi malé nebo žádné obavy z vyhynutí.

EN - ohrožený (Endangered), druhy čelí vysokému riziku vyhynutí v blízké budoucnosti.

footer.less
Vytvořila společnost