Nosálové u tapíra
Tapír jihoamerický už není ve svém výběhu sám. Společnost mu dělají dva nosálové bělohubí, kteří se do liberecké zahrady vrátili po více než třiceti letech. V posledních letech byli v Liberci k vidění pouze nosálové červení (2004–2018), s jejichž chovem ale liberecká zoo musela skončit poté, co byli zařazeni mezi invazní druhy. Jejich bělohubí příbuzní patří naopak v současnosti mezi raritní druhy. Liberecké zoo se podařilo dva samce získat z jihlavské zoologické zahrady, odkud přicestovali na konci loňského roku. Z důvodu chladného počasí a potřebné aklimatizace ale byli ihned po transportu umístěni do zázemí pavilonu slonů, kde přečkali zimu a postupně si v novém domově zvykli. Do budoucna by liberecká zoo ráda získala i samičku, což podle hlavního zoologa Luboše Melichara ale nebude vůbec jednoduché. „V Evropě se chovem tohoto druhu zabývá pouze pár zahrad a odchovávat se je daří pouze zřídka. Na nové jedince je tak napříč zoologickými zahradami dlouhá řada čekatelů,“ doplňuje Melichar. Medvídkovitá šelma nosál bělohubý obývá nejrůznější typy lesů od Arizony, Mexika přes Střední Ameriku po západní Kolumbii, Ekvádor a Peru. Lidé zavlekli tento druh i na Floridu. Většinu dne tráví nosálové šplháním po větvích stromů nebo pobíháním a hledáním potravy na zemi.
Velká sláva u dravců
Po třiceti letech se v liberecké zoologické zahradě vylíhl ohrožený sup hnědý. K radostné události došlo 7. května v ranních hodinách. Pokud se podaří supím rodičům mládě úspěšně odchovat, bude s velkou pravděpodobností doporučeno mezinárodním koordinátorem chovu pro vypuštění do volné přírody. Sup hnědý se vyklubal jako většina mláďat dravých ptáků v líhni umístěné v zázemí zoo. „V tomto speciálním inkubátoru většinou necháváme čerstvě vylíhlé dravce prvních sedm dní, během kterých se je pokoušíme pomalu ručně rozkrmit, a tím zvýšit šanci na úspěšný odchov. Do hnízda pod rodiče umístíme malého supa nejpozději osmý den, aby nedošlo k tzv. imprintingu – vtištění a vytvoření emočního pouta s člověkem. Přirozený odchov rodiči je totiž zásadní podmínkou pro jeho další reprodukci i pro možné vypuštění do volné přírody,“ říká zoolog Jan Hanel. Matkou mláděte je dvacetiletá samice ze Zoo Zlín a otcem čtyřiadvacetiletý samec z pražské zahrady, kteří byli do liberecké zoo přivezeni za účelem založení nového chovného páru a s nadějí na rozmnožení v roce 2020. Pokud se odchov podaří, bude mládě pro záchranu a posílení populace supů hnědých obrovským přínosem. Tak jako u řady jiných dravců došlo také u supa hnědého k výraznému poklesu populace, a i v zoologických zahradách se množí poměrně zřídka. „Přestože je v současné době v evropských zoologických zahradách chováno téměř 80 párů tohoto největšího evropského dravce, úspěšně se rozmnožuje pouze v 10 z nich, včetně toho z naší zoo. Jsme rádi, že náš pár se aktivně zapojuje do záchrany tohoto vzácného druhu,“ doplňuje Hanel. Ve volné přírodě se supi hnědí vyskytují v oblasti Blízkého východu, střední Asie a Pyrenejského poloostrova. Občas zalétá i do střední Evropy. Na řadě míst v Evropě byl v minulosti úplně vyhuben a již několik let probíhají úspěšné repatriační projekty s cílem tyto majestátní dravce do evropské přírody navrátit.
Mládě orlosupa bradatého, které adoptoval a úspěšně odchoval náš zkušený chovný pár orlosupů, bylo letos v květnu vypuštěno do volné přírody! Novým domovem se mu stalo španělské pohoří Maestrazgo, kde byl v minulosti zcela vyhuben. Díky spolupráci evropských zoo se daří tyto majestátní dravce do přírody navracet a aktuálně v této lokalitě létá a hnízdí již několik repatriovaných jedinců.
Změny u lachtanů
Vidět krmení lachtanů nebude už takovou samozřejmostí jako dříve. Vzhledem k jejich vysokému věku upravili zoologové těmto ploutvonožcům denní režim tak, aby lépe odpovídal jejich aktuálním potřebám. Této změně se musí přizpůsobit i režim tréninku. Pokud se budou zvířata cítit dobře, bude je i nadále možné vidět ve 13 h ve venkovním bazénu při krmení a práci s chovatelem (každý den kromě čtvrtka, kdy dochází k čištění bazénu), v případě jakékoliv nepohody nebo zdravotních obtíží budou ale chovatelé s lachtany pracovat v zázemí expozice. Zoo Liberec aktuálně chová pár lachtanů hřivnatých (Otaria byronia). Samec i samice letos překonali čtrnáctý rok. Lachtaní rekordmani mohou žít až 20 let, průměrně se ale tento druh dožívá 14–16 let.
