header.less
Patříme k sobě:
  • cz
  • en
  • pl
  • de

Proč nepodporujeme umělý odchov mláďat

Zoologické zahrady již dlouhá léta nejsou jen zábavnou aktrakcí vystavující exotická zvířata. Jsou to především ochranářské instituce, které usilují o záchranu ohrožených živočišných druhů na naší planetě. Pokud je nějaký druh ve volné přírodě již vyhuben, nemusí to být jeho definitivní konec, pokud v zoologických zahradách ve světě žije dostatečně silná životaschopná populace a tyto zahrady spolu na chovu vybraného druhy nezištně spolupracují. Díky koordinovanému chovu v zoo se podařilo do volné přírody navrátit například koně Převalského či majny Rothschildovy. I lvi berberští na naší planetě přežívájí právě díky chovu v lidské péči v zoologických zahradách a třeba i je se podaří jednou do volné přírody navrátit.

Základem k záchraně jednotlivých druhů, které se ocitly na prahu vyhubení, je udržení životaschopné a geneticky co nejvariabilnější populace složené ze zdravých a silných jedinců. I v přírodě se stává, že samice své mládě nepřijme. Mnoho zvířecích matek se totiž o svá první mláďata neumí postarat. Většinou se ale z tohoto neúspěchu samice poučí a druhé čí třetí odchovy už bývají úspěšné. Ještě koncem minulého století se však  tato skutečnost v zoologických zahradách často přehlížela. V případě, že se samice o své mládě nestarala nebo hrozilo, že mu ublíží, ošetřovatelé jí mládě odebrali a odchovali tzv. uměle na flašku. Postupně se ale ukázalo, že se jedná o slepou cestu, která k záchraně celého živočišného druhu nevede. I když mládě v péči ošetřovatelů může prospívat a dožít se dospělosti, přestává být zvířetem svého druhu a ztrácí se své přirozené zvířecí instinkty a návyky. Z uměle odchovaných mláďat se tak stávají problematičtí jedinci, které už nelze v budoucnu zařadit do chovu a tím pádem i do záchrany celého druhu. Zvíře tak v lepším případě stráví osamělý život, protože v dospělosti se stává pro svého „páníčka“ nebezpečným a ostatní zvířecí jedinci stejného druhu ho do své smečky již nikdy nepřijmou. Uměle odchovaný jedinec nemá totiž některé přirozené sociální návyky svého druhu, a tak by se stal nenáviděným cizincem ve vlastní zvířecí skupině.

Pokud by vás problematika umělých odchovů zajímala více, doporučujeme shlédnout krátký dokumentární snímek o osudu uměle odchovaného šimpanze Sherlyho s názvem Opičí láska zde:

 

footer.less
Vytvořila společnost