Rys karpatský

Rys ostrovid obýval koncem 19. století téměř celou Evropu, centrální a severní Asii a oblasti Středního východu. Protože lovil srnčí zvěř, byl jako škůdce téměř vyhuben. K razantnímu snížení jeho stavu přispělo i masivní odlesňování a kultivace krajiny. Dnes se díky reintrodukčním programům vrací do původních výskytišť. Objevuje se ve Skandinávii a severních oblastech Ruska a Číny. Také v zalesněných horách Malé Asie, Švýcarska, Německa, Řecka, pobaltských republik, Polska a Slovenska. Vyskytuje se i v Severní Americe. U nás byl úspěšně reintrodukován na Šumavu, do Beskyd a Jeseníků. Jedná se o jedince náležící ke karpatské populaci, která je považována za samostatný poddruh rys karpatský (Lynx lynx carpathica).

Rys je největší kočkovitou šelmou Evropy. Hlavním znakem rysa jsou trojúhelníkovité uši s černým chomáčem chlupů na konci. Ty slouží ke snadné lokalizaci zvuků. Charakteristický je i krátký ocas, rovněž zakončený chomáčem černých chlupů. Velké tlapy jsou přizpůsobené pohybu v hlubokém sněhu, během zimy se jejich plocha nárůstem srsti ještě zvětšuje. Srst je žlutošedá s hnědými skvrnami. Severnější druhy mají světlejší srst, splývající se sněhem. Rys dokáže velice dobře vidět i za šera, výborně šplhá a plave. Má dokonale vyvinutý sluch. Oproti tomu nemá příliš jemný čich. Je teritoriální a samotářský. Jedinci se setkávají pouze na dobu rozmnožování. V období páření na sebe samice upozorňuje pronikavým vřeštěním a pachovými stopami. Březost trvá cca 70 dní, poté samice rodí 2 - 4 slepá mláďata.

Rys se živí hlavně malými a středně velkými savci jako jsou lišky a zajíci, menšími kopytníky - srnčí zvěř, ovce, dále ptáky a hlodavci. Dospělí samci dokáží ulovit i mláďata sobů a jelenů. Rys číhá na vyvýšených místech a loví převážně brzy ráno a navečer. Úkryty si vyhledává ve skalních dutinách, houštinách, dutých kmenech nebo v opuštěných liščích či jezevčích norách.

Zapojen do programu ESB.