Sob karelský

Sob karelský se ve volné přírodě vyskytuje výhradně ve Finsku, a to ve dvou izolovaných subpopulacích, východní a západní. Každá z nich čítá jen něco přes 1000 jedinců. Tento poddruh soba tedy patří mezi ohrožené živočichy. Už na počátku 19. století sob lesní málem vyhynul. Populaci zachránila a obnovila zvířata dovezená z Karélie, která se nachází mezi Finskem a Ruskem. 

Sobi obývají arktickou a subarktickou tundru a tajgu do nadmořské výšky 3000 metrů. Zde se živí především lišejníky, kapradinami, trávou, bylinami a pupeny stromů. Dokáže si vyhrabat potravu pod vrstvou sněhu hrabáním předních končetin. Stráví a využije i potravu, která je zmrzlá.

Sobi vykazují ze všech jelenovitých druhů nejvyšší stupeň společenské organizace. Na jaře se houfují do stád a táhnou za potravou ze zimních na letní stanoviště.

Období říje nastává na podzim kolem měsíce října. Mláďata, obvykle 1 – 2, se rodí na jaře v květnu a červnu. Na mateřském mléce jsou závislá asi 6 měsíců a pohlavně dospívají ve věku 2,5 až 3,5 let.

Na rozdíl od ostatních jelenovitých kopytníků mají samice stejně jako samci vyvinuté parohy, i když nejsou tak mohutné. Paroží u samic může sloužit k vyhledávání potravy, zatímco samci ho používají výhradně v soubojích se soky.

Největšími predátory soba jsou medvědi a vlci.

Zapojen do programu ESB.