Vzácně chované druhy v Zoo Liberec

Jejich výběhy nemusí patřit k nejvyhledávanějším, návštěvníci kolem nich mnohdy projdou bez výrazného zájmu. Přesto tyto druhy mohou patřit
k velmi vzácným, jejich počty v přírodě se pohybují kolem několika stovek, a ani v lidské péči jich příliš nezbývá. Liberecká zoologická zahrada má ve svém chovu hned několik těchto raritních druhů napříč všemi úseky.

Chov unikátních druhů živočichů má sice obrovský význam pro zachování jejich populace na planetě, ale zároveň může být velmi náročný a komplikovaný. Problémy plynou zejména z malého počtu jedinců a pak také z nedostatků zkušeností. To se týká například dravců, kde podle kurátora chovu ptáků v Zoo Liberec Jana Hanela musí teprve zjišťovat a zkoušet, jaké podmínky ptákům nastavit tak, aby se začali rozmnožovat.

Se složitou situací ohledně těchto unikátních druhů se ale potýkají také u savců. „Špatně se shání nová zvířata a zároveň není kvůli malému počtu chovatelů kam umisťovat mláďata. Není pro ně dostatek vhodného prostoru,“ shrnuje hlavní zoolog Zoo Liberec Luboš Melichar. Řešením není podle něj ani regulace chovu například antikoncepcí, kdy může dojít k tomu, že už se reprodukce nepodaří obnovit. Do budoucna pak hrozí, že tyto malé populace při sebemenším problému zcela zkolabují. Ani z genetického hlediska se nejedná o příznivý stav. „Například u našich takinů jsme měli velké štěstí. Přestože jsme měli jen jeden zakládající pár, chov dobře funguje. Například u urialů bucharských je situace mnohem horší,“ dodává Luboš Melichar.

Kopytníci

Na úseku kopytníků najdete v liberecké zoo hned několik raritních druhů. Nejznámější je jistě takin čínský (Budorcas taxicolor bedfordi), kterého Zoo Liberec získala v roce 2002 z Číny jako první mimoasijská zoo na světě. Chov těchto vzácných sudokopytníků (v zoo po celém světě jsou jich k vidění jen desítky) je v Liberci úspěšný a díky tomu se rozšířil i do dalších zahrad. Momentálně jej v rámci ČR chová Zoo Plzeň a Zoopark Chomutov. Liberecká zoo má ovšem ve svém chovu
i další velice vzácné kopytníky.

Urial bucharský (Ovis orientalis bocharensis) patří k nejvzácnějším zvířecím druhům, které liberecká zoologická zahrada chová. Je také v České republice jediná, kde jej můžete spatřit. Jedná se o poddruh ovce stepní a ve volné přírodě už přežívá jen několik set kusů tohoto sudokopytníka, což z něj činí jednoho z nejohroženějších velkých savců na naší planetě. Ještě na konci 80. let se jejich množství odhadovalo na tisíc kusů, jejich počty však setrvale klesají.
Urial bucharský obývá hornaté oblasti Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, a musí tak být připraven na život ve velkých vedrech i tuhých zimách. Největší hrozbou je pro něj, pytláctví, které zvláště v době tádžické občanské války bylo naprosto nekontrolovatelné. Loví jej ovšem nejen lidé, ale také zvířecí predátoři, jako jsou levharti a šakali. Kromě toho má na řídnoucí populaci vliv také ztráta původního biotopu. Liberecká zoo jej chová od roku 2011, první mládě se podařilo odchovat o tři roky později.

Muntžak chocholatý
Na začátku roku 2017 se podařilo liberecké zoo získat cenný přírůstek – samičku muntžaka chocholatého (Elaphodus cephalophus michianus), ke které o rok později přibyl samec. Dosud jej v rámci Unie českých a slovenských zahrad chová pouze Liberec a i v ostatních evropských zoo se vyskytuje vzácně.
Muntžak chocholatý obývá lesy jihovýchodní Číny. Je to samotářské, plaché zvíře (proto se jeho početní stavy těžko odhadují, ale v některých regionech jsou na seznamech chráněných druhů), snadno se vyleká a při vyděšení vydává zvuk podobný štěkotu.

Vzácně k vidění je ale také nahur modrý (kromě liberecké zoo jej mají v Zoo Praha), filipínský endemit sambar skvrnitý (k vidění také v Děčíně) nebo kozorožec dagestánský, kterého chová Zoo Liberec už od roku 1961.

Primáti

Expozice primátů patří dlouhodobě k návštěvnicky nejvyhledávanějším. K unikátním druhům primátů, které obývají libereckou zoo, patří bezesporu paviáni pláštíkoví (Papio hamadryas). Jedná se o dlouhodobý, od roku 1956 nepřetržitý, a unikátní chov, protože nikde jinde v České republice je návštěvníci nespatří. Paviáni pláštíkoví vytváří složitě strukturované skupiny s jasně danou hierarchií. Liberecká zoo má momentálně ve svém chovu stabilní skupinu těchto afrických primátů čítající více než dvacet jedinců.

Mangabej žlutobřichý
Liberec se ale může pochlubit ještě jedním druhem primáta, který se v zoologických zahradách vyskytuje jen velmi zřídka. Jedná se o mangabeje žlutobřichého (Cercocebus agilis chrysogaste). Ten ještě před několika lety patřil mezi málo dotčené druhy, v současnosti je tento středoafrický endemit na seznamu 25 nejohroženějších primátů světa. Nebezpečí pro něj představuje především člověk, který jej loví pro maso a zároveň mu stále ubírá životní prostor. Pro mangabeje je veden Evropský záchranný program, jehož cílem je udržovat v lidské péči životaschopnou záložní populaci daného druhu.
Liberecká zoo chová tříčlennou samčí skupinu těchto primátů. Proč je nutné občas chovat i tyto ryze samčí skupiny, se můžete dočíst v rozhovoru s primatoložkou Zoo Liberec Petrou Bolechovou.

Šelmy

Mezi šelmami patří k unikátním druhům levhart čínský (Panthera pardus japonensis), kromě Liberce je k vidění v rámci ČR už jen v Zoo Plzeň. Do liberecké zahrady se levhart čínský vrátil po dlouhé pauze v roce 2005. Předtím jej zoo chovala v letech 1954 až 1972. Kapacity pro tuto kočkovitou šelmu, která většinu dne tráví ve větvích stromů a loví za soumraku, jsou v zoologických zahradách omezené. V přírodě patří levhart čínský k jedněm z nejohroženějších poddruhů levharta. Vyskytuje se jen v malých a izolovaných populacích v několika čínských provinciích. Jeho největším nepřítelem je člověk, který jej loví kvůli kožešině a zabírá mu životní prostor.

Dravci

Zcela výjimečná je v liberecké zoo situace na úseku dravců. Dlouhodobě se zde daří odchovat vzácné druhy těchto ptáků a v některých případech je i vracet do přírody. Týká se to například orlosupa bradatého, orla mořského či orla skalního.
Ve své kolekci má liberecká zahrada řadu velmi vzácně chovaných dravců. Návštěvníci zde mohou spatřit například orlíka krátkoprstého, orla nejmenšího, orla jestřábího nebo volavého, toho momentálně chová Zoo Liberec jako jediná v Evropské unii.

Před dvěma lety dokonce liberecká zoo jako první na světě odchovala mládě orla křiklavého pomocí inseminace mraženým spermatem. Jednalo se o důležitý okamžik pro záchranu nejen tohoto druhu dravce, který byl v České republice téměř vyhuben, ale i dalších ohrožených druhů ptáků. Tento menší druh orla je mimo jiné velmi citlivý na změny rozmanitosti v krajině, a v uplynulých desetiletích jeho populace u nás výrazně poklesala, dokonce zde nebylo mnoho let s jistotou prokázáno žádné úspěšné vyhnízdění. V rámci tuzemských zoologických zahrad je ta liberecká jediná, kde jej mohou návštěvníci spatřit.

Nově se, zatím pouze v zázemí, může liberecká zoo pochlubit další raritou. Ve svém chovu má už několik týdnů dalšího jedinečného dravce – orla proměnlivého. Tohoto nádherného ptáka chová jako jediná v Evropě i na světě je k vidění pouze v singapurské zoo. Více se o něm dočtete v dalším čísle našeho magazínu.

Hlodavci

I mezi hlodavci se mohou najít velmi unikátní druhy, které jinde nespatříte. Jedním z nich jsou viskači (Lagostomus maximus) pocházející původně z jihoamerických pamp. Trojice viskač dorazila do Liberce před dvěma lety ze švýcarského Zoo Curych a v letošním roce se je podařilo rozmnožit. Viskači jsou největší zástupci čeledi činčilovitých, přičemž samci mohou být až čtyřikrát větší než samice.

Vzácné žabky

Od letošního jara se zajímavými druhy může pochlubit také úsek plazů a obojživelníků. Ve speciálně zkonstruovaných teráriích se usídlilo hned několik druhů tropických žabek, které jsou v zoologických zahradách k vidění jen zřídka.

K těm nejvzácnějším patří zcela jistě nenápadná, téměř neviditelná žabka – rosněnka Valeriova (Hyalinobatrachium valerioi). Této obyvatelce jihoamerických deštných lesů se přezdívá skleněná žába, během spánku jí totiž téměř zprůsvitní kůže a to zejména na břiše, takže je možné spatřit její vnitřní orgány. Vzhledem k tomu, že většinu dne tráví odpočíváním na listech, je dokonale maskovaná.
Dalším unikátním druhem žabek v liberecké zoo jsou listovnice, a to přízračná, pestrá a třásnitá.

Listovnice pestré (Pithecopus hypochondrialis) chovají v Evropě pouze dvě instituce. Z jedné z nich, z Tierpark Chemnitz, k nám přicestovalo šest mladých žabek, které se podařilo kolegům z Německa úspěšně odchovat. Chov v lidské péči patří k těm náročnějším, protože jsou listovnice velmi citlivé a jejich rozmnožování a následný odchov je ovlivněn několika faktory, jako je například napodobení období sucha a následně období dešťů.
Listovnice přízračná (Agalychnis lemur) patří mezi kriticky ohrožené druhy. Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií EAZA pro tento druh stanovila evropskou plemennou knihu (ESB). Snahou zoologických zahrad je pomocí odborné spolupráce udržet životaschopnou populaci v lidské péči. Listovnice přízračná je zajímavá svojí barvoměnou, při odpočinku během dne se její zelené zbarvení mění na žluté, po setmění se stane opět olivově zelenou.
Listovnice třásnitá (Cruziohyla craspedopus) zaujme především kožními třásnitými výrůstky na zadních končetinách. Při odpočinku na listu rostliny připomíná hrot šípu. Ve své domovině v Amazonii je listovnice nejvíce ohrožena odlesňováním.

Další články magazínu AVÍZOO