dracéna krokodýlovitá

Ještěr dracéna krokodýlovitá (guyanská) získala své druhové jméno díky velkým a tvrdým šupinám (osteodermy) po těle, které můžete spatřit i u krokodýlů. Stejně jako krokodýli je i ona obojživelným druhem. Den tráví na větvích stromů nad vodou, poblíž břehů řek nebo ve vodě. Zbarvení těla je zelené, zatímco hlava bývá často červená nebo oranžová. Toto zbarvení je obzvláště patrné u samců, kteří mají širší a výrazněji zbarvenou hlavu.

Dracény žijí v tropických deštných lesích, kde je nejčastěji naleznete poblíž vodních toků a v mokřadech. Dobře šplhají po stromech a nejvíce času tráví přes den odpočinkem nebo vyhříváním se na větvích stromů nad vodní hladinou. Pokud se cítí být ohroženy, rychle skočí do vody. Jejich přirozenými predátory jsou jaguáři, hadi a krokodýli. Ve vodním prostředí se dobře pohybují díky zploštělému ocasu. Pod vodní hladinou koukají stejně jako krokodýli díky třetímu víčku mžurce, která chrání oko.

Dracény v přírodě loví bezobratlé živočichy, a to především plže s ulitou. Také si však pochutnají na škeblích, racích a občas i želvách. Díky silným plochým zubům mohou rozdrtit tvrdé skořápky, ulity a krunýře, které vyplivnou a sežerou měkký vnitřek.

V přírodě jsou dospělé dracény samotářská zvířata, samci se samicemi se vyhledávají pouze v období rozmnožování. Samice klade několik vajec, obvykle 3–10, do termitišť, kde je pro ně ideální teplota a vlhkost. Z vajec se líhnou mláďata po 5–6 měsících. Mladí jedinci dosahují pohlavní dospělosti ve 3 letech.

Divoce žijící populace dracén je stabilní a není v současné době v bezprostředním ohrožení vyhubením. Nejvíce ji však v některých částech výskytu ohrožuje odlesňování a ztráta životního prostředí. V minulosti byla ve velkém lovena pro využití kůže v oděvním průmyslu. Naštěstí je tento komerční lov od 70. let v Amazonii zakázán.

Díky silným plochým zubům mohou rozdrtit tvrdé skořápky, ulity a krunýře, které vyplivnou a sežerou měkký vnitřek.