gibon bělolící

Giboni tvoří přechodnou skupinu mezi vyššími opicemi a lidoopy. Jako lidoopi mají zakrnělý ocas, na opice upomíná malý vzrůst a zakrnělé sedací mozoly na hýždích. Typické jsou pro ně štíhlé končetiny, hustá dlouhá srst a výrazné vzpřímení těla. Nejcharakterističtějším rysem gibona je jeho zpěv, pokládaný za projev společenské komunikace, který slouží k ohlašování příslušnosti k území a k partnerovi. Tito primáti nevydávají žádné skřeky, ale skutečně melodické zvuky. Jsou schopni vydávat i čisté tóny. Páry společně zpívají duet, která trvá obvykle několik minut. Zvuk se může lesem šířit až do vzdálenosti 3 km.

Jméno gibon se dá přeložit jako „chodící po větvích“. Jeho dlouhé silné paže s hákovitými prsty mu totiž umožňují velice rychlý pohyb z větve na větev, kdy mezi nimi překonává vzdálenost až 15 metrů.

Zbarvení srsti je velmi zajímavé. Dospělý samec je černý s bílými tvářemi (odtud druhový název), zatímco samice je béžová. Mláďata mají po narození béžovou barvu, která se mění na tmavou mezi 6–18 měsícem stáří. Samičky se v období pohlavní dospělosti, 4.–8. rok života, přebarvují zpět do béžové barvy.

Giboni vytvářejí rodinná společenství samce, samice a maximálně 4 mláďata. Na jednom km čtverečním lesa se vyskytují 2–4 rodiny. Giboni jsou teritoriální zvířata, která si svá území hájí vokalizací, tedy používáním zpěvu. Samice je březí 7–8 měsíců, poté přichází na svět jedno mládě.

Potravou gibonů je především ovoce, jehož zralost si ověřují, podobně jako člověk, stiskem mezi prsty. Dále kořínky, listy a květy rostlin. Potřebné proteiny si doplňují pojídáním drobného hmyzu a pavouků.

Gibon bělolící je kriticky ohrožený primát, který se v současné době vyskytuje pouze na několika lokalitách ve Vietnamu a v Laosu. Dříve areál rozšíření sahal i do Číny, avšak zde byl pravděpodobně gibon bělolící již vyhuben. Tento druh je nejvíce ohrožen ničením a fragmentací tropických deštných lesů, dále lovem pro maso a pro tradiční asijskou medicínu a obchod se zvířaty.

O našem chovu:
Gibony bělolícé chová Zoo Liberec od roku 1975.

Zpěv  gibonů trvá obyvkle několik minut a lesem se může šířit až do vzdálenosti 3 km.