kůň Převalského

Kůň Převalského (Equus przewalskii) byl pro veřejnost objeven v roce 1879 plukovníkem a kartografem ruské armády Nikolajem M. Przewalským, který od kyrgyzských lovců získal kůži a lebku divokého koně. Ostatky zvířete po návratu do Ruska předal přírodovědci I. S. Poljakovovi, který nález v roce 1881 vědecky popsal jako nový druh a pojmenoval po objeviteli.

Kůň Převalského obýval kamenité stepi a polopouště Východní Asie na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Souhrou řady faktorů, jako byla konkurence s hospodářskými zvířaty, lov a klimatické změny, v přírodě na konci 60. let 20. století vyhynul. Od roku 1969 přežíval tento druh pouze v chovech v zoologických zahradách. Díky dlouholeté mezinárodní spolupráci zoologických zahrad se podařilo poslední druh divokého koně zachránit a opět navrátit zpět do jeho domoviny.

Světová populace koně Převalského čítá na 2 010 kusů a pochází z pouhých 13 původních jedinců. Přes 500 koní již žije volně v přírodních podmínkách v chráněných územích Mongolska a Číny. Dalších 250 jedinců obývá stepní oblasti ve střední Evropě (step v Národním parku Hortobágy v Maďarsku, na Ukrajině stepní rezervaci Askania Nova nebo vysídlená oblast poblíž Černobylu).

Tento druh koně je sesterský ke koni domácímu (odděleni před 1 50 000–2 50 000 lety), ale liší se zavalitější postavou a kratšími končetinami. Pro koně Převalského je dále typická mohutná klabonosá hlava s bílým okolím kolem nozder, vztyčená hříva, tmavý pruh na hřbetě až ke kořeni ocasu, krátké žíně po stranách kořene ocasu a náznak příčného pruhování na končetinách.

Koně vytváří menší stáda, obvykle o 5–15 jedincích. V případě putování za potravou se však mohou koně shlukovat do početnějších skupin. Stádo tvoří jeden samec a několik většinou navzájem příbuzných klisen s hříbaty. Jedna vůdčí klisna určuje směr a rychlost pochodu a vyhledává místa s potravními zdroji, zatímco hřebec se drží na okraji stáda. Samice rodí po téměř roční březosti jediné mládě. Mladé klisny zůstávají ve svém rodném stádě po celý život, pokud nejsou odlákány cizím samcem. Oproti tomu mladí samečci opouštějí stádo ve věku dvou let a sdružují se v bakalářských skupinách tvořených stejně starými hřebci. Ti pohlavně dospívají ve věku pěti let, poté se snaží odlákat samice z harémů nebo v harémech převzít nadvládu.

Zapojen do programu EEP.

O našem chovu:

Zoo Liberec začala koně Převalského chovat v srpnu v roce 2017, kdy do zahrady přicestovaly 3 mladé klisny (*2014), (*2015), (*2015) z německé zoologické zahrady Norimberk. V květnu roku 2018 do stáda přicestoval hřebec  (*2013) z národního parku Falkenstein.

Koně Převalského, které chová Zoo Liberec, jsou příslušníci tzv. A linie, což je chovná linie pocházející z jiných předků než ostatní koně Převalského. Liší se pouze genetickou výbavou, nikoliv však vzhledem.

K návštěvnickému komfortu významně přispívá Nadace ČEZ. Za jejího finančního přispění byla vybudována návštěvnická vyhlídka.
Datum ukončení projektu: květen 2017.

Tento druh koně je sesterský ke koni domácímu, ale liší se zavalitější postavou a kratšími končetinami.