nestor kea

Nestor kea žije ve volné přírodě jen na jediném místě, a to na Jižním ostrově na Novém Zélandu. Obývá horské oblasti s nadmořskou výškou od 600 do 2000 metrů, zimu pak přečkává v oblastech pod hranicí lesa, kde se může skrývat.

Své pojmenování získal dle charakteristického volání „kee-aaa“. Hlavu mají papoušci hnědozeleně zbarvenou, tělo má bronzově zelenou barvu. Letky na křídlech jsou modré a pírka na vnitřní straně křídel přecházejí z oranžovočervené barvy, která se vyskytuje také na spodní části zad, do odstínů pískově žluté barvy. Každé pírko je černě lemováno. Samice bývají zpravidla drobnější než samci a mají také kratší a méně zakřivený zobák.

Většinu času tráví nestorové ve skupinách kolem 30–40 jedinců. V těchto skupinách existuje přísná a dosti složitá hierarchie nadřazenosti a podřazenosti. Nemusí být vždy nutně lineární. Může se stát, že některý mladší jedinec je nadřazen staršímu.

V lidské péči bylo také mnohokrát dokázáno, že jsou schopni naučit se i složité úkony. Tím, že se v přírodě potýkají s nepříznivými podmínkami, jsou často nuceni při hledání potravy prozkoumávat nová prostředí. Za potravou putují v celých skupinách a zdržují se na místech, kde si ji mohou nejsnáze opatřit. Lze je tedy nalézt například na okrajových částech měst, na parkovištích, tábořištích nebo na různých skládkách odpadu. Jsou však známé i případy, kdy si skupina nestorů při prozkoumávání nových míst troufla mnohem více a zničila například příslušenství automobilů nebo některých rekreačních chat v lyžařských oblastech. Živí se převážně semeny, kořínky a bobulemi. Nepohrdnou ani hmyzem a mršinami, ze kterých odtrhávají maso svými dlouhými a ostrými zobáky.

Hnízdí ve skalních puklinách, pod kmeny stromů nebo v dírách v zemi. Tvoří páry na celý život. Samička zde snáší tři až čtyři vejce, inkubace trvá okolo 24 dní. Po vylíhnutí mláďat se o jejich výživu starají oba rodiče až do jejich opeření, což bývá zhruba ve 13. týdnu života. Dospělými se stávají ve třech letech. V zajetí se nestor kea dožívá v průměru 14–15 let.

Až do roku 1986 byli nestorové v hojných počtech odstřelováni novozélandskými farmáři, kteří se tak bránili napadání svých ovčích stád. Počty papoušků ve volné přírodě tak poklesly pod 10 tisíc kusů.

Zapojen do programu ESB.

O našem chovu:
Zoologická zahrada Liberec chová tento druh papouška od roku 2008. V současné době jsou v zoo k vidění dva chovné páry a jedno jejich mládě, mladý sameček vylíhnutý v roce 2015.

V lidské péči bylo mnohokrát dokázáno, že jsou schopni naučit se i složité úkony.