- Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla)
- Velikost: 150–230 cm v kohoutku
- Potrava: býložravec (listy, tráva, větve)
- Aktivita: denní
- Biotop: pouště a stepi
- Počet mláďat: 1
- Hmotnost: 450–690 kg
- Doba březosti: 365–430 dní
V zoologických zahradách se chová zdomácnělá forma. Divoký velbloud dvouhrbý neboli drabař se od domácího velblouda liší mnohem menšími hrby, kratšími boltci a tmavším zbarvením. Divocí velbloudi obývají kamenité pouště a stepi střední Asie, konkrétně v Číně a Mongolsku (poušť Gobi). Divoká populace je v přírodě kriticky ohrožena vyhubením kvůli lovu pro maso a odchyt pro sportovní účely. Velbloudi jsou často chováni i pro vlnu, která je velmi kvalitní, stejně jako mléko. Sušený trus se využívá jako palivo.
Při chůzi zvedá velbloud současně nohy na téže straně těla, tzn. je mimochodníkem. Za 12 hodin dokáže rychlostí 4 km/hod ujít až 50 km. Ve své domovině proto slouží velbloudi jako důležitý dopravní prostředek. Nevydrží však běžet na delší vzdálenosti a obtížně se také pohybuje do vrchu. K jezdectví se používají jednohrbí dromedáři.
Velbloudi jsou dobře přizpůsobeni životu v suchém a teplém prostředí. Mají vyvinuto po těle několik adaptací, které jim pomáhají přežít v drsném prostředí. Ve svých hrbech shromažďují velbloudi zásoby tuku na horší časy. Bez vody vydrží, při dostatku zelené potravy a vlhkého vzduchu, až 40–45 dní. Když je velbloud žíznivý, dokáže vypít až 110 litrů vody během 10 minut. Talířovitá chodidla s nášlapnými mozoly znemožňují boření do písku a chrání je před zraněním na kamenité půdě. Tlamu a nozdry dokáží velbloudi uzavřít tak, aby byli chráněni v písečné bouři. Dokáží zamezit ztrátám tělních tekutin v horkých dnech zvýšením tělesné teploty až o 7 stupňů Celsia.
Velbloudi jsou sociální zvířata, která žijí ve stádech tvořených dominantním samcem a několika samicemi s mláďaty. Samice je březí 12–14 měsíců, poté rodí 1 mládě, které kojí 1–2 roky. Mladé samičky dospívají okolo čtvrtého roku života, samečci později mezi 5–6 rokem. Velbloudi se dožívají 30–40 let.
Dnes je domácí velbloud dvouhrbý považován ne za formu divokého drabaře, ale za samostatný druh.
O našem chovu:
Zoologická zahrada Liberec chová velbloudy dvouhrbé od roku 1957.
Žijí na stejném kontinentu
Divoká populace je v přírodě kriticky ohrožena vyhubením kvůli lovu pro maso a odchytu pro sportovní účely.
Stupeň ohrožení podle IUCN:
EX – vyhynulý (Extinct), se přiřazuje druhům, u kterých zbývající exemplář zemřel nebo je pokládán za mrtvý. IUCN stanovilo rok 1500 jako předěl pro moderně vyhynulé druhy
EW – vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild) se přiřazuje druhům, u kterých několik jedinců v zajetí stále přežívá, ale ve volné přírodě už nežijí/nerostou.
CR – kriticky ohrožený (Critically Endangered) se přiřazuje druhům, které čelí bezprostřednímu nebezpečí vyhynutí v blízké budoucnosti.
EN – ohrožený (Endangered) se přiřazuje druhům, které čelí vysokému riziku vyhynutí v blízké budoucnosti.
VU – zranitelný (Vulnerable) se přiřazuje druhům, které čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období, pokud se podmínky nezmění.
NT – téměř ohrožený (Nearly Threatened) se přiřazuje druhům, které mohou být v blízké budoucnosti ohroženy vyhynutím, ale stále ještě nesplňují podmínky pro zařazení do stupně ohrožený.
LC – málo dotčený (Least Concern) jde o druhy, u nich jsou jen velmi malé nebo žádné obavy z vyhynutí.
Na chov již přispívají:
Dáša Štefková, 2025-01/
