Latinsky: Lagostomus maximus

Anglicky: Plains Viscacha

výskyt: Jižní Amerika

  • Řád: Hlodavci (Rodentia)
  • Velikost: 47-66 cm délka těla, 15-20 cm ocas
  • Potrava: býložravec (semena, traviny)
  • Aktivita: soumračná a noční
  • Biotop: travnaté pláňě, křovinaté pouště
  • Počet mláďat: 1–4
  • Hmotnost: 2–8 kg
  • Doba březosti: 145–166 dní

Viskača je větší druh hlodavce, který obývá nížinné travnaté oblasti, křovinaté pouště a pampy ve státech Paraguay, Argentina a Bolívie. Viskača je největší zástupce činčilovitých hlodavců.

U tohoto druhu může být přítomna výrazná pohlavní dvojtvárnost, kdy jsou samci až čtyřikrát mohutnější oproti samicím. Obě pohlaví mají v okolí čumáku a tlamy černé vousy a vodorovný pruh srsti připomínající knír. Zbarvení srsti na těle je ovlivněno prostředím, ve kterém se hlodavci vyskytují. V pouštním prostředí jsou většinou viskači světlejší a mají na hřbetní části těla světle hnědé chlupy.

Viskača je vysoce sociální hlodavec, který žije v koloniích tvořených zpravidla 15–30 členy, někdy však až 50 jedinci. Kolonie se obvykle skládá z 1–3 samců, 3–5 samic a jejich mláďat a pohlavně nedospělých potomků. Jádrem komunity je dlouhotrvající a stabilní jednotka samic, které kolonii neopouštějí a rekrutují další mladé a příbuzné samičky. Společně kolonie vytváří rozsáhlý podzemní komplex nor skládajících se z mnoha komor, propojených tunelů a vstupů. Tomuto komplexu nor se v kečuánštině říká viscacheras. Dominantní samci kolonii hlídají před predátory a cizími samci. Své území značkují a hvízdají, pokud spatří nepřítele.

Samice má 1 až 2 vrhy mláďat během roku. Mláďata jsou vyvinutá (prekociání), vidí a mají srst. Zpravidla je samice odstavuje po osmi týdnech stáří. Samice pohlavně dospívají v 8,5 měsících, samci později ve věku 15 měsíců. U samců je důležité, aby pořádně zesílili a narostli. Po odchodu z rodné kolonie je totiž čeká soupeření s dalšími samci o přístup do nové nory a k samičkám.

Místní zemědělci vnímají viskače jako škodnou, protože vypásají trávu a v jejich norách si může dobytek zlomit nohu. Viskačí maso je v některých oblastech považováno za pochoutku. Tento druh však není ve své domovině ohrožen vyhubením.

O našem chovu:
V roce 2021 trojice viskač přijela do liberecké zahrady ze švýcarské Zoo Curych a novým domovem se jim stala expozice po mangustách tmavých. V rámci českých a slovenských unijních zoologických zahrad se jedná o naprosto raritní druh, který je k vidění pouze v Liberci.

Žijí na stejném kontinentu

Společně kolonie viskač vytváří rozsáhlý podzemní komplex nor skládajících se z mnoha komor, propojených tunelů a vstupů. Tomuto komplexu nor se v kečuánštině říká viscacheras.

Stupeň ohrožení podle IUCN:

EX – vyhynulý (Extinct), se přiřazuje druhům, u kterých zbývající exemplář zemřel nebo je pokládán za mrtvý. IUCN stanovilo rok 1500 jako předěl pro moderně vyhynulé druhy

EW – vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild) se přiřazuje druhům, u kterých několik jedinců v zajetí stále přežívá, ale ve volné přírodě už nežijí/nerostou.

CR – kriticky ohrožený (Critically Endangered) se přiřazuje druhům, které čelí bezprostřednímu nebezpečí vyhynutí v blízké budoucnosti.

EN – ohrožený (Endangered) se přiřazuje druhům, které čelí vysokému riziku vyhynutí v blízké budoucnosti.

VU – zranitelný (Vulnerable) se přiřazuje druhům, které čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období, pokud se podmínky nezmění.

NT – téměř ohrožený (Nearly Threatened) se přiřazuje druhům, které mohou být v blízké budoucnosti ohroženy vyhynutím, ale stále ještě nesplňují podmínky pro zařazení do stupně ohrožený.

LC – málo dotčený (Least Concern) jde o druhy, u nich jsou jen velmi malé nebo žádné obavy z vyhynutí.

Na chov již přispívají:

Viola a Pavel Kučerovi, Anička Gončarová 2022-12/
Soucková Vlasta 2022-11/
Rozkovcovi Jiří, Aneta, Vašek a Fanda 2022-11/
Cejnarová Alena 2022-10/