Poslední únorové dny byly v liberecké zoologické zahradě ve znamení historicky prvního mláděte páru mravenečníka velkého. Tento druh je novým chovatelským programem Zoo Liberec od 18. července 2017, kdy se nejdříve uskutečnil transport samce (*2015) z maďarské Nyiregyházy. Později (27. března 2018) přicestovala tehdy dvouletá samice ze zoologické zahrady v Budapešti. Mravenečník velký, neboli tříprstý, žije samotářsky vyhledává přítomnost jedince opačného pohlaví pouze v období rozmnožování. Až úspěšné páření tedy ukáže, jestli dovezení jedinci jsou schopni vytvořit chovný pár. Samice tohoto druhu rodí zhruba po pěti až šesti měsících březosti jediné mládě, které pak hned od prvních dní nosí na hřbetě. První březost u jakéhokoliv živočišného druhu neprobíhá vždy snadno a nese sebou některá rizika. Liberecké mládě mravenečníka velkého se ale má od 28. února letošního roku čile k světu a přibývá na váze. To opravňuje zoo k optimismu a radosti z takového chovatelského úspěchu.
Jedním z několika důvodů, proč se nejstarší zoo v Čechách rozhodla pro chov mravenečníka velkého je i zařazení tohoto druhu do kategorie VU (Vulnerable, zranitelný) – ta se přiřazuje druhům, které čelí nebezpečí vyhynutí ve střednědobém horizontu pokud se nezmění podmínky v oblastech, kde se nacházejí. Pro chovný pár jsme využili izolovanou expozici se zatepleným zázemím, které je pro teplomilného mravenečníka životní nutností. Celý prostor samozřejmě také akceptuje samotářský život samce a samice mimo dobu páření.“ vysvětluje Luboš Melichar, hlavní zoolog liberecké zoo.
O druhu:
Mravenečník velký (tříprstý), Myrmecophaga tridactyla, je původním obyvatelem lesů a travnatých oblastí Střední a Jižní Ameriky. Na rozdíl od jiných mravenečníků žije výhradně na zemi. Se svým typickým malým obličejem, protáhlým čenichem s 60 cm dlouhým jazykem a zajímavou stavbou
těla patří k velmi atraktivním druhům. Na předních pětiprstých končetinách má tři prostřední prsty opatřeny dlouhými drápy – odtud druhový název „tříprstý“. Novorozené mládě mravenečníka váží cca 1,3 kg a již od narození má na srsti podobné tmavé znaky, jako jeho rodiče. Brzy po porodu se mládě vyšplhá na hřbet matky, kde se přichytí její dlouhé srsti. Samice ho „vozí“ na svém hřbetě až jeden rok, kdy se mládě začne osamostatňovat.
Mravenečníci jsou potravní specialisté – živí se zejména mravenci a termity. Pro jejich lov jsou skvěle vybaveni – mají výborný čich, dlouhý jazyk s lepkavými slinami a silné drápy, kterými rozhrabává nalezené hnízdo hmyzu.
Tento největší zástupce mravenečníků je v přírodě ohrožen především ztrátou životního prostředí, lovem pro maso a trofeje, nedostatkem potravy a vzrůstajícím množstvím střetů s civilizací (úhyn na silnicích po srážce s auty). Zejména z těchto důvodů je mravenečník velký zařazen i do Evropského záchovného programu (EEP – společný projekt evropských zoologických zahrad, jehož podstatou je spolupráce při chovu některých ohrožených druhů zvířat. Jeho činnost zajišťuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií – EAZA).
